Nevkládejte reklamu,návod na sebevraždu a pod.Vyvarujte se osobních útoků,hodnocení druhých vulgarismů a pod.








Magické světlo svící můžeme využít také pro telepatický přenos zpráv

10. srpna 2016 v 17:31 | Admin |  *Moje esoterika a okultismus
Proveďte malý rituál se svíčkou, napište na bílý papír vzkaz pro přítele, například aby se vám co nejdříve ozval. Koncentrujte se na tuto osobu - musíte ji doslova vidět před očima. Potom vzkaz spalte. V následujícím čase čekejte na odpověď. Přítel vám buď zavolá, navštíví vás, nebo se s vámi spojí telepaticky - přijdou vám na mysl myšlenky, které nebudou vaše, v podobě potřebné odpovědi. Stejně se lze spojit s jakoukoliv astrální bytostí - odpověď přijde v podobě nenadálých myšlenek, různých vhledů, znamení nebo symbolů.
Související článek: Imbolc - svátek svící
Do svíčky můžeme záměr obrazně vyrýt rituální dýkou, v podobě jednoduchých symbolů. Označujeme-li při rituálu pomocí svíce konkrétního člověka, na svíci, která ho má
představovat vyryjeme jeho jméno. Pro větší účinek natřeme takto označenou svíci olejem. Svíčku, která je označena konkrétním přáním, je nutné nechat dohořet. Případně opakujeme stejný rituál několik dní po sobě jdoucích, dokud svíce postupně nedohoří. Existuje spousta možností, jak se svíčkami pracovat, ať už při meditaci pro posílení osobní síly nebo při rituálech s konkrétním zaměřením na cíl.
Barvy svíček volíme pečlivě podle toho, kam budeme směřovat energii.Význam barev spočívá v jejich schopnosti vyvolat odpovídající vibrace a následně prohloubit naše emoce a pocity. Trojbarevná svíce v barvách červené, bílé a modré se může použít při všech rituálech, kdy nám jde především o vytvoření harmonie a silné pozitivní energie, týkající se mezilidských vztahů, převážně těch rodinných. Dvoubarevná svíce v bílé a černé vyrovnává všechny protiklady. Kombinace zelené s modrou přináší energii pro zdraví a posílení organismu. Sedmibarevná svíce v barvách duhy je ideální pro všechna tvořivá a optimistická kouzla.zdroj:https://www.psychologiechaosu.cz


 

Magie svíček

10. srpna 2016 v 17:29 | Admin |  *Moje esoterika a okultismus
Bez svíček, které rezonují se živlem ohně, se neobejde téměř žádný magický rituál. Nesmí chybět na žádném oltáři. Svíčky patří neodmyslitelně do magie světla a pozitivního tvoření. Svíce v každé době symbolicky představují přírodní element, prvotní živel - oheň. Svíce představuje světlo Slunce, světlo Ducha, pozitivní kosmickou energii. Světlo je nejčistším vyjádřením života, radosti a lásky. Čarodějnice léčitelky věří, že zlo a energie temnoty nepřekročí zářivé světlo plamene, schopné ničit temné síly, plamen svíce pozře negativní energii. Trpělivým soustředěním se na plamínek svíčky snáze dokážeme koncentrovat svou mysl a napojit se tak na vesmírnou energii

Plamen světla svíce probudí oči duše, potom se napojíme na světlo spirituální

Hořící svíce je symbolem magického prostoupení ducha a hmoty. Svíce používáme v domácím prostředí, není vždy možné provádět rituály venku v přírodě přímo u otevřeného ohně, ani krb v bytě není samozřejmostí, zato svíce a tím i živel ohně máme kdykoliv po ruce. S pomocí světla svící vzýváme astrální bytosti, přírodní duchy, bohy a bohyně. Již staří Římané si k těmto magickým účelům vyráběli svíce ze svitku lněného plátna, namočeného do včelího vosku. Nejlepší jsou samozřejmě svíce vyrobené z přírodních materiálů. Během rituálu zapalujeme většinou lichý počet svíček.

Svícen, který nepoužíváme na nic jiného, než k rituálům, používáme se třemi, sedmi nebo devíti rameny. Ve staré Mezopotámii představoval sedmiramenný svícen sedm světel čili sedm hvězd zvěrokruhu, sedm základních ,,plamenných" center v lidském těle. Svíce nám dobře poslouží, protože většinu rituálů provádíme v noci, kdy je nejméně atmosférických poruch, které mohou narušit přijímání, odesílání nebo proudění energie. Jednou použitou svíci, pokud ji nenecháme dohořet v rámci složitějšího rituálu, většinou již nepoužíváme, aby nemohlo docházet ke střetu různých, protichůdných energií.

Magii svící nespojujeme pouze se živlem ohně, stejně jako vykuřování nespojujeme pouze se živlem vzduchu. Svíce v podobě různých figurek a symbolických tvarů také představují různé využití energie. Plamen svíce vytváří spirálu energie spojenou s energií barev, spirála energie stoupá přímo vzhůru, rozšiřuje se a rezonuje s vesmírnou energií. Tento proces můžeme nazvat tvůrčím a vysoce účinným. Takže už pouhé pozorování plamene svíčky zvolené v té správné barvě, a vyslovování přání, je rituál. Takovýto jednoduchý rituál, za absolutního soustředění a přesně mířené koncentrace, můžeme opakovat každý den, dokud svíce postupně nedohoří. Případně se oddáváme klidné meditaci, kdy uvolněně hledíme na plamen svíce skrze průzračný křišťál.

Kolem svíce můžeme udělat kruh z oblázků, ze soli, nebo jej namalujeme křídou. Pod svíčku můžeme položit obrázek s příslušnou runou, příslušnou tarotovou kartu nebo jiný magický symbol. Planoucí svíce na oltáři napomáhají soustředění. Svíce před použitím někdy mažeme olejem. Nejideálnější jsou vonné olejíčky. Od prostředka nahoru a potom od prostředka dolu, nejlépe krouživými pohyby, mažeme svíce při rituálu, kdy budeme zapuzovat negativní energie. Od vrcholu svíce doprostřed, a obráceně odspodu doprostřed mažeme svíce v případě, že budeme přivolávat pozitivní energie.zdroj:https://www.psychologiechaosu.cz


Účelem odpuštění není změnit druhého člověka, ale změnit vlastní postoj, myšlenky, vlastní negativní stav.

10. srpna 2016 v 14:22 | Admin |  *Moje esoterika a okultismus
Odpustit znamená mít zájem o druhého člověka
a v srdci lásku k druhému člověku
nehledě na to, co se kdysi odehrálo.
Síla lásky a odpuštění dokáže
v našem životě zázraky.
Oč vlastně při odpuštění jde?
Jde o rozhodnutí
již dál netrpět,
nevyžívat se v nenávisti a zlobě,
vzdát se touhy nadále zraňovat druhé
a zároveň se také vzdát touhy zraňovat sebe pro to,
co se odehrálo v minulosti.
( Jaro Křivohlavý)
z knihy "O odpouštění"
V odpuštění je velká síla. ODPUŠTĚNÍ JE VELKÝ DAR duším, putujícím nekonečným Vesmírem, aby se touto cestou odpuštění a lásky samy zbavily karmických vazeb a pout, která je svazují s těmi, které potkávají na své cestě.Odpuštění nám dává svobodu, lásku, radost, klid a mír v duši.Odpuštění je cesta k sobě a své podstatě. Cestou odpuštění se naplňujeme pocity lehkosti a svobody. Pomáhá nám přijmout v lásce, radosti a lehkosti náš život. Odpuštění je velký dar, který nám pomáhá uvolnit staré bolesti, smutky a trápení z tohoto i všech životů minulých.
Pomáhá nám žít život svobodně, mírumilovně a láskyplně se všemi, se vším i sami se sebou.
Jedině odpuštění a láska duše k duši je cesta ke spokojenému životu, k radosti a smíření s Boží vůli, která nejlépe ví!!!co je pro náš vývoj to nejlepší. Jedině cestou odpuštění a lásky nacházíme pokoj a smíření, přijímáme všechno co se nám děje a všechny v bezpodmínečné lásce. Jen ta duše ,která plně v lásce pochopí jednoduchost žití tady a teď ,bez jakékoliv EMOCE A MYŠLENEK HODNOCENÍ , jen ta se spojí opět s Božskou podstatou v sobě.Nejde o slova ODPUŠTĚNÍ A
LÁSKA
, jde o ŽITÍ LÁSKY BEZPODMÍNEČNÉ A O ODPOUŠTĚNÍ NEUSTÁLÉ V LÁSCE.
Jen to má význam. Pak POCÍTÍ člověk k člověku lásku - čistou, svobodu - která nespoutává, radost a štěstí - které posilují, a pravdu - která druhé nehodnotí ,ale přijímá je takové jací jsou, nebotˇmají právo na vlastní pravdu. Duše, která TOTO pochopí a přijme pak žije lehkost žití, radost žití - ŠTĚSTÍ ,POKOJ, MÍR A LÁSKU.

Odpustit nebo neodpustit?Odpustil jsem tolikrát a stále nic? Proč já mám stále prosit za odpuštění? Takové a mnohé jiné otázky často se nám stále v mysli prohání.
Někdy v našich životech ,v minulosti se stalo něco, co se stát nemělo. Od té doby se cítíme poškozeni,ublíženi, zrazeni, pomluveni, uraženi nebo odstrčeni. Kdykoliv si vzpomeneme na dávnou situaci, cítíme uvnitř sebe někde bolest, která stále spoutává náš život. Občas se nám zdá, že se trápíme stále dokola, že neustále se v životě motáme v jedné situaci, v jednom vztahu, dějí se nám stále dokola stejné prožitky a my nejsme spokojeni s naším životem. Co to pro nás znamená? Je to velká výzva, je to volání duše ,že něco není v pořádku a zvolit cestu odpuštění je tou pravou cestou. Pokud stále se nám stejné situace dějí , je potřeba tuto cestu lásky a odpuštění opakovat tak dlouho, dokud v nás nenastane vnitřní pocit klidu, míru a smíření.Dokud opravdově neprožijeme a neprocítíme slova - prosím odpusť mi, já odpouštím Tobě, vám a především sobě. Ten kdo sobě neodpustí, nemůže odpustit jiným.

Pokud máme v sobě stále pocity ublížení, strachu, nedokázali jsme si odpustit!
Pokud nás stále něco nenechává v klidu, nedokázali jsme odpustit jiným!

A pokud se nám stále něco vrací, nedokázali jsem opravdově z pocitů lásky a z duše poprosit o odpuštění!
V odpuštění je velká síly osvobození, pocitů vnitřní úlevy ,klidu, radosti z žití ,atˇse děje kolem nás cokoliv. Pokud jsem vnitřně smíření, klidní vyrovnaní a láskyplní ke všemu dění a všem lidem, pak dar Odpuštění naplnil naše bytí a otevřel nám cestu ke svobodnému a láskyplnému životu!
"Miluji sebe a miluji Vás všechny,
Odpouštím sobě a odpouštím Vám všem.

A s pokorou a láskou prosím i já Vás - odpusťte mi.
Omlouvám se a děkuji Vám za odpuštění."
S láskou Ivana-Marie/2008 zdroj:http://duhovenebe.blog.cz/0909/sila-odpusteni
 


„Buďme otevření a kdykoliv je to možné nechejme se prostoupit božskými energiemi odpouštění“.

10. srpna 2016 v 14:19 | Admin |  *Moje esoterika a okultismus
Tak jako nás obklopují energie lásky, štěstí a radosti, stejně tak je tu i přítomna energie odpuštění, se kterou se také můžeme dostat do stavu tajuplné rezonance. Jako láska přitahuje lásku, radost zase radost, tak odpuštění přitahuje opět odpuštění. A abychom mohli v našem vnitřním vesmíru zakoušet tento stav odpuštění, musíme do naší bytosti přilákat božské subtilní energie tohoto stavu.
Zvláštní stav citlivosti, který v nás vzbuzuje láska, stejně tak jako jistá zranitelnost, která je součástí oddanosti a odevzdání se osobě kterou milujeme, obojí může v určitých případech vést k utrpení. V některých situacích nejen že je možné bezděčně způsobit milované osobě bolest, ale také sami můžeme být vystaveni utrpení. Takové případy, kdy lidské bytosti musí čelit nějaké podobě bolesti způsobené láskou, jsou téměř nevyhnutelné. Je však důležité mít na paměti, že takovýto druh utrpení ve skutečnosti vždy poukazuje na naši neschopnost zůstat odpoutaní.zdroj:http://www.jogin.cz/sila-odpusteni/

Ti, kdo skutečně dokáží získat odpoutanost, nemohou být nikdy dotčeni a to je také důvod, proč nikdy nebudou trpět z lásky. Ukažme si však, co je možné udělat pro ty, kteří kvůli své nemohoucnosti zůstat pevně odpoutáni trpí, anebo se cítí být zlomeni láskou. Lidem jenž nedokáží zůstat odpoutáni láska působí někdy bolest a zranění v jejich duši. Nejvyšší lék na toto utrpení, který vše léčí, je tak jednoduchý jako je nevyhnutelný: je to božská energie odpuštění.
Pokud bychom skutečnost posuzovali podle zákona rovné odplaty, principu "oko za oko, zub za zub", tak by každá lidská bytost měla právo na pomstu. Nemá důvod odpustit. Ale odpuštění není jenom otázkou naší léčivé terapie. Současně se jedná o vítaný akt, který odkrývá naši duši, jenž se skrývá za zlomeným srdcem.
Každá lidská bytost zakoušející utrpení někdy čelila východiskům, situacím a zkušenostem, které se na první pohled zdály být neodpustitelné. Všechny v ní probudily obrovskou touhu po odplatě, po pomstě. Nemějme pochyby o tom, že kdyby takovéto situace, které můžeme zároveň vnímat jako duchovní lekce a zasvěcovací zkoušky, nenastaly, nikdy bychom se skutečně nemohli naučit co je to odpuštění. Nicméně, odpustit musíme.
Když se nám podaří opravdově odpustit, stav odpuštění, které nastane, neznamená nezbytně zapomenutí (tedy úplné potlačení činu nebo důsledku, který nám ublížil v naší paměti), ani to neznamená že nad tím přivřeme oči či předstírat němotu. Odpustit neznamená nesmyslně předstírat že se nic nestalo (zatímco si vymýšlíme všechny možné spekulace a směšné důvody). Odpustit, místo toho, znamená prozkoumat utrpení nebo vinu jasným a odpoutaným způsobem ze všech hledisek. Posléze mohou být naše rány zcela vyléčeny pomocí božské jemné energie odpuštění, která současně působí na úrovni duše.
Abychom dokázali odpustit, musíme v našem vnitřním vesmíru vyvolat skrze invokaci božskou subtilní energii odpuštění. To uděláme tak, že upřímně, pokorně a plni lásky požádáme o pomoc Boha Otce. Po té, co mu věnujeme plody této invokace ho požádáme, aby do naší bytosti vložil božskou energii odpuštění: Zatímco stojíme zpříma, tváří k východu, vyslovíme v duchu tuto jednoduchou a účinnou modlitbu:
Pane Bože, nebeský Otče, pokorně Tě prosím, rozlij v mé bytosti svoji božskou energii odpuštění. Prosím Tě, aby jsi mi pomohl zcela a bezpodmínečně odpustit všem, kteří se na mě provinili, ať vědomě či nevědomě. Děkuji ti za vyslyšení mé modlitby a tvoji pomoc. Amen.
Vyslovíme tuto prostou modlitbu alespoň sedmkrát a budeme přitom pokaždé na jejím konci vnímat, jak je naše bytost shora dolů, skrze temeno hlavy, naplňována touto subtilní božskou energií odpuštění. Jakmile tento energetický proud ustane, vyslovíme modlitbu znovu a tak pokračujeme dále.
Jakmile dokončíme modlitby, budeme intenzívně myslet na toho, komu chceme odpustit a také na důvod nebo situaci, kterou mu nebo jí odpouštíme. Následně vnímáme jak božská subtilní energie odpuštění nepopsatelně působí, dává nám specifický stav vnitřní svobody a pročištění, což nám dokazuje že tato energie během svého rozpouštějícího aktu uspěla. Na závěr si můžeme účinek odpuštění ověřit tak, že ve své bytosti vnímáme stav naprosté odpoutanosti od východisek, činů a situací, které nám způsobily bolest či utrpení, stejně jako stav odpoutanosti od bytosti, která je s nimi spojena.
Pokud zjistíme že v nás stále přetrvávají nějaké rušivé tendence, které ukazují, že proces odpuštění nebyl zcela završen, opakujeme invokaci popsanou výše tak dlouho, dokud v naší bytosti nebudeme zřetelně vnímat onen specifický stav totální odpoutanosti, o kterém jsme mluvili.
Následně předkládáme další efektivní způsob, jak odpustit s pomocí božské energie odpuštění. Také pro tuto metodu je nesmírně důležité, abychom nejdříve provedli nejméně sedmkrát invokaci, kterou jsme popsali, než k přistoupíme k samotné metodě. Teprve po té, co jsme skrze modlitby velmi dobře naplnily naši bytost božskou subtilní energií odpuštění, budeme pokračovat druhým krokem, který popisujeme dále.
Podívejme se nyní tedy jak jednat, abychom dokázali odpustit. Nejdříve se pokusíme co nejlépe, jak jen to bude možné, představit si nás samé na místě toho, kdo nám ublížil nebo nám způsobil utrpení. Zatímco se takto nacházíme v pozici osoby, jenž nám ublížila, zaměříme se na to, abychom zřetelně a s odpoutaností mysleli na otázku, co bychom udělali my na místě té osoby, za úplně přesně stejných okolností? Právě v tento okamžik, kdy udržujeme tuto představu, se máme ptát sami sebe, s co největší jasností a odpoutaností, jak bychom byli reagovali my.
Ihned po té pokračujeme tak, že začneme tuto osobu, která nám způsobila bolest, zkoumat mimo kontext ve kterém nám ublížila. S pomocí kreativní představivosti ji umístíme do úplně jiné souvislosti a rámce. Například si pokusíme osobu, které se snažíme odpustit, představit, jak asi vypadala, když byla ještě dítě, anebo, což je ještě lepší, pokusíme se co možná nejpřesněji vybavit si moment, kdy jsme se setkali a bylo nám spolu dobře.

Po dokončení této vizualizace zůstaneme se zavřenýma očima, zvnitřněni a snažíme se zcela otevřít naše srdce, zatímco současně myslíme na Boha a prosíme ho, aby naplnil naše srdce a bytost subtilní energií svého nekonečného soucitu.
Na závěr bychom měli vnímat onen stav odpoutanosti, který jsme již zmínili. Když se to podaří a vše je dovedeno k dobrému konci, skrze pomoc božské subtilní energie odpouštění, kterou jsme vložili do naší bytosti z Makrokosmu, má stav odpuštění dvojitý účinek. Jednak tato síla rozpouští v bytosti do které je přivolána pocity viny a současně také odstraňuje pocity smutku, utrpení, napětí a tenze, které jsou v dané osobě neustále zastoupeny, pokud nedokáže odpustit.
Je nutné také dodat, že navíc, pokud je odpuštění s pomocí subtilní božské energie dovedeno ke zdárnému konci, osoba, které bylo odpuštěno, je vnímána v jiném světle, jedná se o tajuplné světlo lásky a ne posuzování. Stav odpoutanosti, který nastane krátce po té, co jsme dokázali odpustit, ukazuje bez jakýchkoliv pochyb na to, že jsme uspěli a odpustili úplně. Pokud tento stav nevnímáme, opakujeme celý proces několikrát, až dokud neuspějeme.
Když začínáme jednat na základě božské subtilní energie odpuštění, je to na začátku mnohem těžší. Později, když získáme nezbytnou zkušenost, bude odpustit mnohem snazší, při použití této síly. Jak jsme se zmínily na začátku, odpuštění vždy přitahuje odpuštění. Proces tajemné rezonance který nastane je neodvratný.
Jako shrnutí je velmi důležité porozumět, že když neodpustíme lidské bytosti, která nám ublížila, zůstanou v našem vnitřním vesmíru nestále přítomny stavy trýzně a utrpení, a ty budou vytvářet jiný druh rezonance, která tyto stavy udržuje tak dlouho, dokud je nerozpustíme silou odpuštění, aby tato zranění a bolest vymizely navždy. Zatímco posuzování duši tísní a vystavuje ji utrpení bez konce, odpuštění odstraňuje toto utrpení a rány okamžitě, přináší mír a umožňuje duši rozkvést.

Odpuštění

10. srpna 2016 v 14:18 | Admin |  *Moje esoterika a okultismus
Už víme, že lidé nám svým jednáním vůči nám zpravidla zrcadlí něco o nás samotných. Tím, že někomu jinému odpustíme to, co nám provedl, čím nás zasáhnul a zranil, od-pustíme energii a roz-pustíme energetický vzorec, který v sobě v souvislosti s danou situací neseme. Od-puštěním energie, kterou jsme dosud uvnitř v sobě vyživovali dané téma (neboli "příběh") a napomáhali tak jeho opakování, nastane efekt, podobný výše uvedenému připodobení s bobulí hroznového vína. Pocity a emoce, spojené s tímto příběhem, jakoby vyschnou. Zjistíme, že to, co nás dosud zasahovalo a působilo bolestivé pocity a emoce, najednou jakoby stéká po povrchu a je nám to v podstatě jedno. Už nás to nezasahuje. A co je důležité - ten druhý o našem od-puštění vůbec nemusí vědět a ani by neměl. Je to jen a jen naše věc a děláme to především pro sebe.
Při slově "odpuštění" se to teď možná někde uvnitř ve vás začne bouřit: "Co já bych někomu odpouštěl?", "Své matce/sestře/bývalce/učitelce nikdy neodpustím!", "Tátovi/dědovi/exmanželovi/šéfovi rozhodně nehodlám odpustit - ledaže by se mi nejdřív omluvil!", a tak dále… To je úplně v pořádku. Pocit oběti (vy) a pachatele (ten druhý) je prvním a velice důležitým předpokladem odpuštění. Druhým předpokladem jeuvědomění si, že by s tím bylo potřeba něco dělat - to už máte asi také za sebou. Třetím předpokladem je ochota zkusit to, ať tomu rozumím nebo ne. Ano, čtete dobře, důležitá je ochota to vyzkoušet. A nemusí to jít od srdce, důležité je to udělat - Angličané tomu říkají "Fake it till you make it" (Napodobuj to, dokud to nezvládneš).

Co je to odpuštění?

ODPUŠTĚNÍ je prostředkem, který od-pustí energii, zablokovanou okolo nějakého tématu. Odpuštění je práce na sobě - zopakujme si, že ten druhý, koho se odpuštění týká, o tom nepotřebuje a nemá vědět. Odpuštění je změna vnitřního vnímání situace; změna toho, jak o dané situaci uvnitř v sobě cítíme. Odpuštění je očištění sebe samé/ho od pocitu, že jsme něčí obětí. Odpuštění je změna naší vnitřní energie. Odpuštěním něčeho, co se událo v současnosti nebo v nedávné minulosti, se roz-pustí i celý dlouhý řetězec zátěží minulosti, který je v našem nevědomí a/nebo podvědomí s touto nedávnou událostí spojen.
Předchozí věta je opravdu důležitá, zopakujme si ji ještě jednou: Odpuštěním něčeho, co se událo v současnosti nebo v nedávné minulosti, se roz-pustí i celý dlouhý řetězec zátěží minulosti, který je v našem nevědomí a/nebo podvědomí s touto nedávnou událostí spojen.
Odpuštění proto otevírá cestu k tomu, abychom dokázali vystoupit z kruhu opakujících se nepříjemných a zraňujících situací a mohli se pohnout z místa. Odpuštění je práce na sobě - tím že odpustíme, my sami rosteme. Odpuštění je detoxikace vlastního energetického systému. Odpuštění je nabytí síly a symbolické nadechnutí se.

Co odpuštění není?

Odpuštění není projevem slabosti. Odpuštění není rezignace. Odpuštění není kapitulace. Odpuštění neznamená "neměl jsem pravdu". Odpuštění neznamená "ten druhý měl pravdu". Odpuštění není oduševnělé vzdychání; je to pozemská činnost, a může být pěkně jadrná.
Hlavním cílem odpuštění není to, že byste toho druhého člověka měli začít mít rádi. Hlavním cílem odpuštění není se s někým "udobřit", i když i k tomu může dojít. Odpuštění je o nás samotných. To, co cítíte k člověku, který je objektem vašeho odpuštění, je druhořadé. Ten druhý je jen pomocník k tomu, abychom my sami uvnitř v sobě mohli od-pustit. A jestli ho už nikdy nechcete vidět, je to úplně v pořádku a je to jedno.

Co ještě je odpuštění?

ODPUŠTĚNÍ je projevem zralosti a moudrosti. Odpuštění je práce na sobě s cílem od-pustit energii, jejíž tok je zafixován na nějaké bolestivé téma, a transformovat ji tak, aby nás posílila. Odpuštění je jednou ze základních pomůcek naší duše při jejím úkolu se na této Zemi něco naučit.
I toto je velmi důležité, zopakujme si ještě jednou: Odpuštění je jednou ze základních pomůcek naší duše při jejím úkolu se na této Zemi něco naučit.
Proč? Protože odpuštění nám pomáhá získat nadhled nad děním každodenního života a pomáhá tak poznat a pochopit smysl naší existence. Odpuštění je pomoc sobě samé/mu. Odpuštění je převzetí zodpovědnosti za svůj život.

V čem je odpuštění "lepší"?

Existuje mnoho různých postupů a metod, jak si pomoci, když nám je ouvej. Každá metoda je v něčem dobrá. Odpuštění není ani lepší ani horší. Odpuštění je jiné, odpuštění je princip. Odpuštění je základem pro to, aby ostatní metody a postupy mohly přinést očekávané výsledky. Odpuštění je základem, na kterém lze dále stavět. Odpuštění je alfou a omegou životního stylu moderního člověka.

Jak odpustit?

Říká se, že odpustit nebývá jednoduché a trvá to dlouho. Je tomu opravdu tak? Nemusí to tak být. Colin Tipping, starý pán žijící v Americe, vytvořil na základě svých celoživotních profesních i osobních zkušeností metodu odpuštění, pomocí které lze relativně rychle a účinně rozpustit energie, zablokované kolem různých, zpravidla opakujících se, témat. Tato metoda se po jejím zakladateli nazývá Tippingova metoda (The Tipping Method). Setkáte se i s názvem Radikální odpuštění (Radical Forgiveness). Více informací najdete v následující kapitole.

Zákon odpuštění

Existuje univerzálně platný Zákon odpuštění. Ten vysvětluje, jaký užitek přináší odpuštění při pohledu z širší perspektivy naší existence.
Rozhodnutí, zda dar odpuštění využijete je na vás. Máte právo svobodné volby. Pokud se rozhodnete pro, nehledejte v tom vědu, a jednoduše začněte.
zdroj:http://www.tvorim-svuj-zivot.cz/
Držíme vám palce!

Síla odpuštění

10. srpna 2016 v 14:16 | Admin |  *Moje esoterika a okultismus
Odpuštění je přání komunikovat,
přání bezpodmínečně milovat.
Přání spojit v dokonalé jednotě duch a tělo.

Odpuštění je duševní čistota.

Přijmi Božskou pravdu - odpuštění,
a spatříš dotek své duše a ducha - duševní světlo.
(Luule Viilma)


Za nejúčinnější způsob, jak zlepšit jakékoliv vztahy i vztah k sobě samému, se považuje odpuštění. Nikdy nemůžeme vědět nakolik, kdy a komu jsme ublížili, protože nesídlíme v jeho těle, mysli ani srdci. To, co se nám může zdát maličkostí, to druhému může připadat jako utrpení. A tato ublížení mohou někdy probíhat také na nevědomé úrovni nebo mohou být pouze "reakcí" na naše energetické vyzařování.

Pokud nám tedy někdo ubližuje a my při nejlepší vůli opravdu nevíme proč nebo jak a čím jsme mu ublížili, odpusťme mu. Máme jedinečnou šanci ukončit tento kruh trápení se navzájem. Přestaňme se ohlížet na to, že on si začal jako první. Není tomu tak.

Pokud si uvědomíme, že vždycky je to půl na půl a že také my na tom neseme svůj podíl, tak pokud jsme ochotni tuto situaci změnit, máme napůl vyhráno. Nepotřebujete k tomu nic víc, než otevřené srdce a dobrou vůli...
Odpuštění je základním kamenem všeho uzdravení, je to jediná možnost jak se opravdu zbavit utrpení, bolesti, zášti, nenávisti, ... je to posvátný proces, který nám umožní plně pocítit lásku, klid a mír v duši.


Proč vůbec odpouštět

Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou neschopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. Své štěstí vkládáš do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým... JOHN POWELL

Návod, jak udělat odpuštění:
1. Požádejme sami o odpuštění dotyčnou osobu
"Z celého svého srdce Tě ...... (jméno) prosím o odpuštění ve všech rovinách, časech a prostorech."

2. Sami odpustíme té osobě
"Z celého svého srdce Ti ...... (jméno) odpouštím ve všech rovinách, časech a prostorech."
3. Odpustíme sami sobě
"Z celého svého srdce si odpouštím ve všech rovinách, časech a prostorech."

Každou větu říkáme s vážností a upřímně tak dlouho, dokud nezačneme pociťovat, že odpuštění proběhlo. Další větu začneme říkat až po proběhnutí předcházející věty, pak teprve můžeme pokračovat.

Odpuštění rodičům:

Když odpustíme svým rodičům, likvidujeme svůj nedostatek, děláme jim dobro a stonásobně se nám to vrátí.

Odpouštíme matce a otci proto, abychom se uzdravili. Ale to je nesprávně. Až jim odpustíme proto, aby jim bylo dobře, tehdy to bude správně. A pak se uzdravíme.

  • Na odpuštění není nikdy příliš brzy, ani příliš pozdě.
  • Odpuštění znamená zbavit se zloby a agresivních myšlenek.
  • Odpuštění druhým je prvním krokem k odpuštění sobě.
  • Neodpustíme-li, rozhodneme se trpět.
  • Nesmiřitelným přístupem si zastíráme skutečnost, že lpěním na nenávisti a zlobě svazujeme sami sebe.
  • Je snazší odpouštět, rozloučíme-li se s představou, že jsme oběť.
  • Odpuštění je nepřetržitý proces, ne něco, co uděláme jednou nebo dvakrát.
  • Buď odpustíme všechno, nebo neodpouštíme vůbec.
  • Odpuštění může posílit i náš imunitní systém.
  • Odpustit neznamená souhlasit se špatným skutkem, schvalovat nesnesitelné chování. Odpuštění znamená, že už nikdy nebudeme žít bolestnou minulostí.

zdroj:http://www.terapiepankova.cz/

Léčebná síla odpuštění – jak proměnit křivdu na požehnání

10. srpna 2016 v 14:06 | Admin |  *Moje esoterika a okultismus
Je snadné milovat, dokud dostáváme od druhých lásku. Když nám ale někdo ublíží nebo se nechová, tak jak chceme, jsme plni výčitek, zloby, odsouzení. Zaplétáme se tím do nepříjemného sevření, při kterém sami sobě odčerpáváme energii a ničíme se zevnitř. Dlouhodobé neodpuštění vede k mnoha chorobám. V největším prokletí se zároveň skrývá největší dar…
Odpuštění. "Jak to mám ale udělat?" ptají se mnozí. Když nás někdo hluboce ranil, odpouští se nám velmi těžko. A přesto to jde. Ve většině psychologických i spirituálních tradic existují dva základní nápomocné principy, které jsou v materiálech Tvůrců křídel vyjádřeny dvěma slovy: POCHOPENÍ A SOUCIT.

Odpustit neznamená zapomenout

Jednou jsem si na toto téma povídal i s paní Květou Fialovou. Řekla: "Absolutní odpuštění je hloupost. Máme odpustit, ale nikdy ne zapomenout." Jinými slovy, můžeme se sami sebe ptát: "Jaké poučení si z této situace mohu vzít pro příště?" Každá tzv. negativní situace má pro nás určitou informaci. Když ji pochopíme, jsme volní, uleví se nám a my můžeme jít s čistým štítem opět dál.

Ještě jedno slovo je při odpuštění klíčové: PŘIJETÍ. Jak kdysi řekl v podobném duchu Ježíš: "Když vás postihne bolest a utrpení, nikdy nereptejte, ale přijměte ji. Změňte se ve svém nitru. Potom od vás bolest odpadne a vy budete venku." Slovenský jasnovidec, pan Juraj Sitár, pak přímo doporučuje za prožité utrpení poděkovat. Utrpení nám totiž umožňuje stát se silnějším a moudřejším člověkem. Navíc jsme dostali příležitost ve zpětném účinku prožít, jaké to bylo, když my sami jsme způsobovali utrpení druhým. Máme možnost odpustit nejenom druhým, ale i sobě.

Jak ještě více otevřít své srdce pro odpuštění

Další věc, kterou můžeme udělat, je vystoupit z role oběti a svou zlost nahradit vcítěním a soucitem. Věřím, že každý člověk dělá v daný moment to nejlepší. Odpuštění znamená, že jsem schopný přijmout svět a druhé lidi takové, jací jsou. Ve stavu ne-odpuštění vyzařuji naopak nespokojenost a nepřijetí, což se mi následně v životě zrcadlí ve formě dalších nepříjemných situací.

Na závěr příklad ze života:
Partner zrovna zapomněl na pro vás něco důležitého. Hluboce se vás to dotkne, možná o tom budete přemýšlet celý den. Den nato se vám váš muž svěří: "Žena mého nejlepšího kamaráda umírá. Snažil jsem se mu dát včera podporu, byl z toho úplně zlomený, mě to také dost vzalo, asi si dnes vezmu volno z práce." Budete mít na svého partnera stále stejnou zlost? Myslím, že těžko. Chápete, jaký měl den, a zároveň k němu cítíte soucit. Ne vždy je nám pochopení a následné odpuštění takto usnadněno. Většinou je na nás, abychom svá srdce znovu otevřeli. S vědomím toho, že každý člověk dělá to nejlepší, čeho je v daný moment schopen a že - jak říkají Toltékové - není třeba brát si cokoliv osobně, se nám může odpouštět a žít zase o něco lépe.