Nevkládejte reklamu,návod na sebevraždu a pod.Vyvarujte se osobních útoků,hodnocení druhých vulgarismů a pod.











Dobrý den,chtela jsem se zeptat,jaka antidepresiva jsou nejvhodnejsi na socialni fobii

14. října 2016 v 13:23 | Admin |  *Rozhovory s odborníky
Odpověď odborníka:

Dobrý den jsou v podstatě indikovaná všechna SSTI, pak Aurorix a i venlafaxin, o tom jaké antidepresivum nasadit musí však rozhodnout lékař. Efekt léků nastává za 3-4 týdny, nicméně u sociální fobie je velmi nutná i psychoterapie zejména nácvik překonávání problematických situací, jinak medikace většinou funguje méně. Proto neváhejte se obrátit na lékaře, můžem vám nabídnout služby našeho centra www. heliocentrum cz, sídlím však na Letňanech a nebo se objednejte kamkoliv, kde to máte blíže s pozdravem MUDR. Miroslav sekot
 

Sociální fobie se projevuje velkou nervozitou

14. října 2016 v 13:18 | Admin |  *Sociální fobie
Sociální fobie je jedna z poruch emocí, nemocný má strach z interakcí mezi lidmi, které vyžadují společenské chování - např. při představování, poznávání nových lidí, pohovoru do zaměstnání, ve­řejného vystupování apod. Sociální fobie je v současnosti třetím nejrozšířenějším psychickým onemocněním.
Sociální fobie pravděpodobně vzniká již v dětství, když se dítě v průběhu vyrůstání a dospívání setkává se špatným přístupem rodičů - je příliš často a zbytečně kritizováno, přijde si nemilované či nechtěné. Touto fobií také trpí lidé, kteří získali pocit své nedostatečnosti či podřadnosti ve společnosti. Tito lidé pak podvědomě předpokládají stejně odmítavou či nechápavou reakci, se kterou se setkávali v dětství, i od všech ve svém okolí.

Lidé trpící sociální fobií většinou touží po normálních mezilidských vztazích a mají několik nejbližších přátel či rodinu. Velké obtíže ale mají při seznamování s lidmi či navazování nových kontaktů - velmi problematické je žádat o práci či mluvit na veřejnosti. Ve vážnějších případech nemocní ani nejsou schopni telefonovat či komunikovat s kýmkoli mimo okruh jeho nejbližších.
Sociální fobie se projevuje velkou nervozitou, která může vyvolat pocení, třas, sucho v ústech a další příznaky - velmi se ovšem odlišuje od panických stavů, které mohou připomínat infarkt. Při sociální fobii způsobí stav mysli - tedy to, jak se cítíme, vedlejší příznaky - u některých lidí může ostych přerůst v chorobnou uzavřenost, vést ke koktání nebo úplné neschopnosti promluvit na veřejnosti.

Sociální fobie se léčí pod dohledem psychologa či psychiatra kognitivně - behaviorální terapií doplněné vhodnými medikamenty - léky proti úzkosti a depresím.
Část těla: psychická
Délka léčby: dlouhodobá, nevyléčitelná
Způsob léčby: domácí léčba
Věk: děti, dospívající, dospělí, senioři
Zdroj:http://www.vitalia.cz/katalog/nemoci/socialni-fobie/

Sociální fobii provází velký strach a úzkost

14. října 2016 v 13:15 | Admin |  *Sociální fobie
Základem sociální fobie je strach a s ním související úzkost. Mimo to se však lze setkat i s dalšími doprovodnými znaky, co se týkají i fyzického stavu. Lidé se sociální fobii se tak při komunikaci s jinými červenají, nedokážou se dívat do očí, třesou se jim ruce, dělá se jim nevolno apod. Má-li člověk navíc z něčeho mindrák, například ze svého malého nosu, plešatosti nebo třeba křivým zubům, pak se sociální fobie projevuje o to snadněji, protože nemocný má pocit, že všichni se na tyto nedostatky soustředí. I proto může být sociální fobie odrazovým můstkem k rozvoji paranoidních a jiných podobných poruch.

  • Konkrétní obvyklé projevy

Nutno podotknout, že člověk s touto fobii si svůj problém uvědomuje a často by také chtěl žít bez toho strachu, ale nedokáže to překonat. Vždycky ho všechny pocity a projevy provázející sociální fobii přemůžou. Nemocní se snaží sami sebe přesvědčovat, že to zvládnou, ale když čelí realitě, opět nad nimi sociální fobie zvítězí. Podívejte se na to, co konkrétně člověk s těmito psychickými potížemi prožívá:
  • nechce být středem pozornosti, děsí se toho
  • nedokáže v klidu mluvit s nadřízeným, před skupinou apod.
  • neumí si o něco říci, o něco požádat
  • nesnese pohledy druhých
  • neustále kontroluje své chování, zevnějšek
  • nechce jíst před lidmi
  • bojí se navázat jakoukoliv konverzaci, odpovídá stroze
  • tělesné projevy viz výše (červenání, pocity na zvracení, bušení srdce, zrychlený tep, pocení atd.)
Jestliže jste se v těchto bodech viděli, navštivte svého obvodního lékaře, nebo si rovnou sami vyhledejte psychologa, případně psychiatra. Nemá smysl se sociální fobii nechat ubíjet. Stačí se jednou překonat a svěřit se druhému s tím, co vás trápí.

Důsledky sociální fobie

Asi netřeba připomínat, jak sociální fobie ovlivňuje kvalitu života. V těch nejhorších případech může vést až k jeho ztrátě. Podívejme se nyní na ty největší a nejobvyklejší následky. Je zcela jasné, že jedinec s fobií trpí samotou, z níž mohou následně vyplývat i další nepříjemné důsledky, jako jsou omezené sociální dovednosti, nemožnost nalézt si partnera apod. Bylo už zmíněno, že sociální fobie může člověka zahnat až do takového stádia, že není schopen chodit normálně do práce a vůbec ven. S tím souvisí i vznik různých závislostí, finanční problémy, deprese a úzkostné poruchy. Bohužel nutno zmínit, že i přes takový způsob života se lidé mnohdy stydí vyhledat pomoc a raději nějak přežívají. A to je špatně.

Sociální fobie: léčba

Spousta lidí se za fobii, kterou trpí, stydí, a tak i když je jim jasné, že to není přirozený stav, přesvědčují se, že jiní už prostě nebudou. Avšak lékaři jasně vzkazují všem, které tato fobie trápí, že je dobře léčitelná. A to dvěma způsoby, volba toho konkrétního vždy závisí na osobnosti člověka, který se přišel léčit. Existuje tedy léčba:
  • s pomocí medikamentů - antidepresiv ze skupin léků SSRI, SNRI a RIMA
  • prostřednictvím psychoterapie
  • kombinovaná

Jestliže se zvolí léčba pomocí psychofarmak, pak ze zkušeností vyplývá, že výrazné zlepšení nastává u zhruba 80 procent nemocných. Stejně tak pomáhá i terapie (kognitivně-behaviorální metody), jejímž cílem je naučit člověka vnímat stresující situace jinak, změnit negativní myšlenky a ovládat pocity, které v inkriminovaných situací přicházejí. Sociální fobie jde takto zcela odbourat. Důležitou součástí terapie je i nácvik sociálních dovedností. To probíhá většinou ve skupině a jednotliví pacienti dostávají úkoly - od jednodušších až po složitější. Procvičuje se tak třeba neverbální chování, konverzace s lidmi, vystupování před lidmi, požádání o něco,kritizování, přijímání pochvaly apod. Zkrátka se nemocný ve zinscenovaných scénkách učí tomu, co ho v životě nejvíce omezuje.
Kombinace obou možných terapií se zpravidla volí ve chvíli, kdy individuálně nezabírají. V každém případě je velice důležité postupně vyhledávat situace, které nemocného děsí, a stavět se k nim čelem. Jakmile budou přicházet první pozitivní výsledky, kdy takový člověk uvidí, že se třeba bojí méně, že se mu už tolik nepotí ruce, nebo že ten svíravý pocit kolem žaludku není tak intenzivní, budou při dodržování pokynů lékaře další dílčí úspěchy jen přibývat.zdroj:http://www.spektrumzdravi.cz/socialni-fobie-udela-ze-zivota-peklo-muze-dostat-i-vas
 


Sociální fobie patří mezi nejrozšířenější psychické potíže, kterými trpí lidé po celém světě.

14. října 2016 v 13:13 | Admin |  *Sociální fobie
Hlavní úlohu sehrává strach - z lidí, z interakce s nimi a ze všech situací, ve kterých musí nemocný jednat s ostatními nebo je jimi hodnocen či jinak pozorován. Nezřídka proto jedinci, co se s touto fobií potýkají, přestávají normálně žít a často to dochází až k tomu, že víceméně nejsou schopni vůbec opustit svůj byt a vyjít ven na ulici. Výjimkou bohužel nejsou ani případy, kdy sociální fobie dožene člověka k sebevraždě.


Pro lidi mající sociální fobii je to často začarovaný kruh, který je může dostat až na úplné dno. Jakmile nejsou schopni docházet do práce, začnou se samozřejmě kupit i další problémy, které jsou příčinou dalších obtíží. Nemocní pak upadají do depresí, uchylují se k nadměrnému pití alkoholu nebo užívání drog. Sociální fobie je tak v rozvinutějším stádiu doprovázena mnoha dalšími potížemi, může být příčinou i následkem. V tomto článku o ní najdete všechno podstatné - co to sociální fobie je, jaké může mít podoby a jak se léčí. Odborníci hovoří o tom, že velkým problémem bývá právě to, že nemocný nevyhledá jejich pomoc. Jinak je sociální fobie poměrně dobře odbouratelná v porovnání s jinými psychickými obtížemi.

Co to je sociální fobie

Z teoretického hlediska je sociální fobie vcelku jednoduše popsatelná. Jde onevysvětlitelný a iracionální strach ze sociálních situací. Což konkrétně znamená, že ten, kdo jí trpí, nezvládá komunikaci s ostatními, bojí se jí, je z ní nervózní. Je mu celkově nepříjemné, i když se na něho lidé jen podívají. Nedokáže v přítomnosti ostatních ani mluvit, natož vykonávat jiné činnosti, jako třeba telefonovat, jíst nebo něco psát. Nemocný nesnese pohledy druhých, jde o zcela běžné situace i samozřejmě takové, které podněcujítrému a nervozitu i u zdravých lidí. Tento strach roste v souvislosti s tím, zda jde o známé, přátelé, příbuzné, nebo zcela cizí osoby.

Ten, kdo trpí (nebo se u něj tato obtíž začíná rozvíjet) sociální fobii nechodí mezi lidi, pouze z nutnosti. Jak už však bylo napsáno výše, pocity se neustále prohlubují, až přestane nemocný vycházet z domu úplně. Stejně tak si nemocní nezvou k sobě hosty. U každého člověka mohou být tyto provokující situace různé, třeba i hodně specifické, jindy se jedná o celé spektrum, které se může rozšířit až na vlastní rodinu. Pokud tedy na sobě pozorujete, že se stále více obracíte sami do sebe, vyhledáváte samotu a kontakt s druhými vám není příjemný, je na čase zpozornět.Sociální fobie se v životě může projevovat nárazově, třeba v souvislosti se stresem a podobnými vlivy, které se promítají do stavu psychické kondice. Statistiky hovoří, že určitá období, kdy se člověk před druhými stydí, zažívá až 90 procent populace. Dlouhotrvající sociální fobie pak trápí zhruba 2 procenta, občasné epizody zaznamenává od 3 do 12 procent lidí, trpí jí obě pohlaví. Sociální fobie začne v člověku klíčit přibližně v období puberty - mezi 14 až 20 lety, kdy je jedinec často součástí socializačních procesů. A jestliže se právě v tomto období setká s nějakými negativními postoji, později se to může překlenout právě v sociální fobii.

zdroj:http://www.spektrumzdravi.cz/socialni-fobie-udela-ze-zivota-peklo-muze-dostat-i-vas

Sociální fobie a jak s ní bojovat

14. října 2016 v 13:10 | Admin |  *Sociální fobie
Ahoj přátelé našla jsem užitečné stránky,kde lze využít on.line chat nebo zanechat komentář kauči a autorovi článku Aleš kalina,klikni na odkaz níže...může se hodit:-)




1. Uvědomění si problému

V první řadě je třeba, aby si člověk, který trpí sociální fobií, uvědomil, že má problém, případně tento problém přestal bagatelizovat. Ačkoliv sociální fobie obvykle člověka přímo neohrožuje na životě, není vhodné ji podceňovat a je potřeba ji začít léčit. Sociální fobie totiž může postiženého uvrhnout do izolace, může mu naprosto znemožnit vycházet ven, stýkat se s přáteli atd. V důsledku toho se u takového člověka mohou rozvinoutdeprese, které v krajním případě mohou vést až k sebevraždě.

2. Včasné podchycení

Jedna z teorií tvrdí, že sociální fobie často začínají v adolescenci a soustřeďují se kolem strachu ze zvědavých pohledů jiných lidí. Obvykle jsou spojeny s nízkým sebehodnocením a strachem z kritiky. Pokud tedy teenager má problémy v interakci s druhými, neměli bychom jeho problémy zlehčovat, ale spíše je začít řešit.
Druhá teorie má za to, že sociální fobie vznikají již v dětství, když se dítě v průběhu vyrůstání setkává se špatným přístupem rodičů - je příliš často a zbytečně kritizováno, přijde si nemilované či nechtěné. Podle této teorie tedy není vhodné dítě příliš kritizovat a neustále ho upozorňovat pouze na jeho negativní vlastnosti a charakteristiky.

3. Léčba, léky a psychoterapie

Sociální fobie je v dnešních dnech klasifikována jako psychiatrická porucha. Nemyslím si to. Doporučuji si najít své Emoční rovnice, které vznikly právě v době dětství a dospívání. Během hledání se dotyčný učí mazat automatické negativní programy a z nich vyvěrající myšlenky, které je v obávaných situacích napadají, nacvičují sociální dovednosti a nakonec se vytavují situacím, kterým se vyhýbají.
Čím více se úzkosti a situacím s ní spojených vyhýbáme, tím více a intenzivněji se vrací. Proto doporučuji si úzkostí projít a nikoliv se jí vyhýbat, a když přijde, psát si myšlenky, které se pak stávají základem pro hledání programů v hlavě.zdroj:https://ales-kalina.cz/blog/osobni-rust/socialni-fobie-ni-bojovat/

Naučme se zvládat sami sebe!

14. října 2016 v 13:01 | Admin |  *Nervozita
Emoce nás mohou uvolnit. Některé z nich rádi projevujeme. Jiné bychom však měli držet zkrátka a příliš je nedávat najevo. Občas jsou nezadržitelné, každý to zná. Naučme se je ovládat!

Jedná se o naprosto běžnou věc, ale lidé si ji neuvědomují. Firmy využívají reklamu. Pomocí reklamy se na nás snaží zapůsobit, snaží se nám dostat do hlavy, že právě s jejich výrobkem budeme svobodní, neodolatelní, styloví a nedosažitelní. Dobrým příkladem je limonáda Coca-Cola. Většina mladých si myslí, že právě s láhví tohoto výrobku v ruce budou žádaní. Stejným způsobem se snaží lidské myšlení ovlivnit fast-foodové společnosti, značkové obchody s oblečením, ale třeba i automobilky.

Okolí nás ovládá a ovlivňuje

Pokud nechceme, aby někdo stejným způsobem ovlivňoval naše myšlení, musíme se naučit ovládat své pocity.
Ovládání pocitů v určitých situacích lidem může pomoci od nepříjemných situací, které by jinak vznikly. Ve chvíli, kdy ostatní někdo naštve, rozpláče, okřikne či urazí je jen na lidech, jak se k tomu postaví. Všichni se stáváme herci. Buď se s problémem srovnáme a nedáme na sobě naše rozhořčení znát, nebo emoce vyplují na povrch. V prvním případě se zachováme hrdě, pyšně s noblesou a šarmem. V druhém si můžeme připadat najednou slabí, choleričtí, výbušní a skutečně se můžeme dostat do velmi nepříjemných situací.
Pokud lidé chtějí být opravdu dobrými herci, musí na sobě pracovat. Kdykoliv si vzpomenou, budou se umět rozplakat, rozesmát se, naštvat se a vše to půjde od srdce.

Učíme se seberealizovat a ovládat se

Vskutku je zajímavé, jak moc se lidé mohou naučit ovládat své tělo. A jak člověk pozná, že je seberealizovaný?
Skutečně seberealizovaný člověk, by se, za předpokladu, že jde na formální večírek, oblékl neformálně a nepřipadalo by mu na tom nic zvláštního. Takový stav se nazývá emocionálním mistrovstvím. Jedná se o stav, kdy člověk jedná skutečně tak, jak si sám přeje a není ovlivněný žádnými vlivy. Jeho duše a mysl jsou naprosto vyrovnané.
Pokud se zamyslíme, zjistíme, že máme možnost a schopnost ovládat sami sebe v různých situacích nezávisle na okolnostech. Emoce v lidech vyvolávají přemýšlení o dané situaci.Vždy je na výběr. Jednáme buď impulsivně, nebo naopak vyjdeme z celé situace moudře, tedy ustoupíme a zachováme si chladnou hlavu. Pokud lidé dospějí do stavu, kdy si budou umět zachovat chladnou hlavu, budou seberealizovaní, ale také nabydou pocit, že se umí dokonale ovládat.
V momentě, kdy si budou naprosto jistí tím, že je okolní vlivy neovlivňují, budou schopni se vypořádat s mnohým. Jinými slovy, doslova získají kontrolu nad vším.
Získají možnost pochopit význam události, záležitosti, či věci a právě tehdy, až věc pochopí, budou moci bojovat.
Ideální příklad je nemoc. Ten, kdo vážně onemocní má také na výběr. Buď se vzdá, nebo začne bojovat. Vždy záleží, z jakého úhlu pohledu se na věc podíváme. Na nemoc můžeme koukat jako na neštěstí, které postihlo právě nás, můžeme se utápět v depresích a podlehnout její zkáze, ale také se na ni můžeme dívat jako na výzvu porazit ji.
Smutné na tom je, že pro některé je první způsob pohledu konec, pro jiné druhý způsob pohledu začátek. Člověk v takových případech nemusí jen ztrácet, ale získává i mnoho jiného a pozitivního. Kupříkladu jiný pohled na svět, zkušenosti a nadhled nad věcmi.
Zdroje:
http://internetweek.cz/
http://www.stevepavlina.cz/2010/12/ovladani-emoci-emocni-mistrovstvi/
Ilustrace: http://www.flickr.com/photos/bruno-oliveira/

Vetřelec v hlavě: strach

14. října 2016 v 12:59 | Admin |  *Úzkost
Máme v sobě vetřelce. Ovládá naše myšlení a emoce. Každý den sílí. Začalo to v dětství. Strašidly, strachem ze tmy. Z toho, že nás rodiče opustí. Z pětky ve škole. Z odmítnutí, z nemoci, z propuštění a neúspěchu a nakonec přichází strach ze smrti...

Tento vetřelec rostl stejně jako naše negativní emoce a nakonec nejednoho ovládl.
Strach je emoce, která vzniká jako reakce na nebezpečí. Jeho intenzita, vždy závisí na vrozených dispozicích, okolních podmínkách a na tom, jak moc chcete tohoto parazita krmit. Objevují se neurovegetativní projevy jako je blednutí, chvění, zrychlené dýchání, zvýšený krevní tlak a bušení srdce, někdy se vyskytuje husí kůže, vyplavujeme stresové hormony, svaly nám tuhnou, zorničky se rozšiřují.. Vrozený strach má pozitivní účinek, protože motivuje k tomu, aby jsme se vyhnuli nebezpečí nebo se dali na okamžitý útěk. Pokud to není možné, strach je často přemění na agresi.

Dva druhy strachu

Atavistický (vrozený) - strach z bouře, tmy a některých zvířat. Bát se tmy je přirozené, protože náš hlavní smysl, zrak je neutralizován, takže nevidíme nepřítele a nemůžeme se na útok či útěk připravit. Nyktofobie je již problém. Člověk, který jí trpí, se bojí neosvětlených ploch, v noci nemůže spát, při výpadku proudu propadá hysterii a měl by vyhledat pomoc psychologa. Kdo jezdil na tábory ví, že noční bojovky byly právě o boji s tímto strachem. Mnoho lidí se bojí pavouků, ačkoli nás na životě denně neohrožuje žádný. Z existujících 63 000 druhů je rizikových pouze 7 druhů. Strach z těchto osminohých tvorů máme uložený hluboko v podvědomí. Adam Hart, psycholog z univerzity v Gloucestershire, si všiml, že strach z hmyzu roste s dospíváním. Zatímco malé pětileté dítě si bez obav hraje s nejnechutnějšími obyvateli pařezů, o čtyři roky později se jich bude již štítit. V mozku tedy máme jakýsi hardware, který nás nutí se vyhýbat bez předchozí zkušenosti a přemýšlení. Všimněte si, že v hororech se často objevují monstra, která připomínají hady, pavouky nebo štíry a to právě v nás provokuje archaické spouštěče strachu na bázi iracionality.

Druhým typem je strach naučený - strach ze stáří, smrti, osamělosti, ztráty partnera nebo zaměstnání a mohli by jsme pokračovat skoro do nekonečna...A právě tento strach dělá paseku v našich myšlenkách.
Kde se naučený strach bere?
Strach přichází z nejistoty. Důvod je to, že jsme v nitru nejistí a nedůvěřujeme životu a světu. Strach tak způsobí, že se držíme dogmat, cizích úsudků, zaběhlých systémů, pracovní pozice, jednoho partnera nebo určitých lidí. Hledáme v tom jakousi jistotu, snažíme se najít skrze ostatní vlastní identitu. Tím dochází k tomu, že se zablokujeme, nevyvíjíme se a ulpíváme na věcech, které nám škodí. Zajímavé je, že mnoho lidí nežije v přítomnosti a paradoxně se bojí budoucnosti. On to zas takový paradox není, je dost možné, že naše mysl nás podvědomě varuje, důležité je uvědomit si, kde se strach bere a přemoci ho. Pokud něčemu rozumím a znám původ, mohu se pokusit tomu postavit a ne klasicky utéct pod peřinu. Problém dnešní doby je, že mysl je neustále zaneprázdněná. Mysl by měla být řídící jednotkou, místo toho je to taková hospodyňka, která non stop přemýšlí co vyprat, vyleštit a uvařit. Pokud tato hospodyně dostane padáka, bude mrzutá, naštvaná a nebude vědět, co se sebou dělat. Nakonec dostane strach z vlastní existence.

Formy strachu

Základní pramen strachu se dělí na čtyři proudy. Před těmito proudy stojíme a hledáme záchranné vesty, místo toho, aby jsme se naučili plavat. První pramení z toho, že člověk má strach z individualismu. Raději se bude topit s další velkou masou, než aby plaval proti proudu. Proč chce skoro každý raději zapadnout s davem a být zaměnitelný s jakoukoli masovou formou? Zřejmě proto, že v davu vzniká pocit sounáležitosti a nehrozí strach z osamění a z izolace. U depresivních lidí dochází k extrému a tím je strach ze sebeuskutečnění.
Hned vedle máme další proud, kde se topí neplavci a rádoby plavci. Pojmenujme jí důvěra v život. Jde o jistou otevřenost k světu, cizím lidem a neznámým situacím. Život je výměna a nabízí velké množství cest. To způsobuje, že mnoho lidí žije v domnění, že pokud něco obětují nebo naleznou nový pramen, vzdají se sebe samých, stanou se závislými na plavčících a tak zůstanou v křeči a potopí se. Například schizoidní osobnosti mají veliký strach z odevzdání se a volají o pomoc, pokud mají vymezit vlastní já.
V třetím pramenu lapá po dechu tolik lidí, že ačkoli jsou vedle sebe, jdou společně ke dnu. Neví však, že dno nemá hranice a přesto je stabilní. Je to budoucnost. Tím, že nemá hranice je zdánlivě pomíjivá. Pomíjivá je však cesta ke dnu, ne k hladině. Člověk by měl setrvat v plánování, ujasnit si priority a cílevědomě jít za svým cílem. Pro mnoho lidí je vlastní existence iracionální, s razítkem nejistoty a podpisem strachu odvážit se nechat vést pramenem života, který nikdy nevyschne a proměňuje již pár kapkami. Nutkavé osobnosti mají právě strach ze změny a pomíjivosti. Mají velkou touhu po jistotě a opatrně plánují každý nášlap ke studánce života.
Ve čtvrtém pramenu se nachází proudy, které odnáší těla dále od pevniny. Tím se snaží lidé plavat zpět k zemi, aby se mohli postavit na vlastní nohy. Vše je ale právě naopak. Člověk by si měl zaplavat dále od břehu, aby pocítil svobodu. Tento pramen je silný a mění, a tak nám často plavci plavou na místě, jakoby se ani nehýbali. Je těžké obvykle plavat ve stojatých vodách a najednou se dobrovolně nechat odnést proudem do neznáma, kde nevidíme ani náznak pevniny. Lidé tak ulpívají na starých zvyklostech a tradicích, zbytečně plýtvají energií a nehnou se nikam. Nechávají se mýt omylem a polykají doušky nutnosti a pravidel až se začnou dusit vlnou minulosti, která přichází s přílivem . Hysterické osobnosti mívají extrémní strach z nutnosti a strachu z omezenosti, plavací styl je rizikový.
Prožívají muži a ženy strach stejně?
Každé dítě cítí strach. Pokud se však jedná o chlapce, tradičně se usiluje o to, aby jej nedávali najevo. Profesor psychologie na Harvardské univerzitě, Jerome Kagan, provedl několikaletý výzkum skupiny dětí. Zjistil, že dívky se bojí již jako batolata. Jako nemluvňata reagují ještě chlapci a dívky stejně, ale již ve čtrnácti měsících jsou znatelné razantní rozdíly. Je to způsobené jinou reakcí amygdaly v limbickém systému našeho mozku. Mužské hormony androgeny mají totiž na nervové buňky v amygdale uklidňující účinek, takže chlapci a muži tolik strachu nepropadají. U dívek je to umocněné ještě tím, že mnoho rodičů ukazuje dcerám, co je pro ně nevhodné a nebezpečné, zatímco chlapci se mají bránit, pokud někdo proti nim vystoupí agresivně. Dívky mají naopak agresivitu potlačit.
Strach patří k našemu životu. Provází nás od narození po smrt. V dějinách lidstva se setkáváme se stále novými pokusy, kdy je cílem zvládnout strach, zmenšit jej, překonat ho nebo spoutat. Usilovaly o to magie, náboženství i věda. Metody boje se naopak vůbec nezměnily. Jen na místo obětí a magických kouzel dnes nastoupily moderní, strach zastírající farmaceutické prostředky. Lékaři straší procenty ohrožení nejhoršími chorobami, z každé strany se na nás hrnou reklamy, které ukazují potřebu se neustále něčím léčit. Tyto semínka zasévají do myslí strach, ať už vědomý nebo nevědomý. Strach je dobrý byznys a plíží se krajinou jako mlha. Objevuje se vždy v situacích, kde jsme nedorostli nebo prozatím nedorostli. Vše, co je poprvé, obsahuje kouzlo nového, dobrodružství a také riziko, které přináší strach. Když jsme se poprvé jako děti postavili na nohy, překonali jsme strach z prostoru a z vlastní chůze. Když jsme nastoupili do škol, překonali jsme strach ze sebeprosazení a z neznámého kolektivu....
Lidský život není říší bezpečí. Naše životy nejsou ohroženy pouze nemocemi a násilím, ale ohrožené je i lidské soužití, naděje a vlastní integrita. Proto má bezpečí vysokou hodnotu. Pokud dojde k přijetí a k zvládnutí strachu, osobnost o kousíček dozraje. V případě útěku od konfrontace dochází ke stagnaci, vývoj je zabržděn, vytváří se bariéra a lidé jsou stále dětmi, které se bojí bubáka pod postelí nebo ve skříni.
Každý, kdo říká, že se ničeho nebojí, je hloupý. Mnoho z nás si v životě prošlo něčím, co zanechalo stopy nadosmrti. Rafinovanost strachu je v tom, že je s námi pořád a my si ho neuvědomujeme. Vyvinuli jsme si vlastní metody a techniky, jak ho potlačit, zamaskovat nebo popřít. Stejně jako smrt, ani strach nepřestane existovat jenom proto, že na něj zrovna nemyslíme. Každý máme v srdci skrytého bojovníka. Bohužel byl uspán otráveným snem. Nejlepší protilátkou je láska. Nezapomeňte tedy, že ten bojovník je stále ve vás a čeká na váš povel...zdroj:http://internetweek.cz/

Nemoc je výkřik duše

14. října 2016 v 12:56 | Admin |  *Duševní onemocnění
Co je nemoc? Chřipka, zánět, deprese nebo narušení rovnováhy? Mohou za nemoc pouze viry, bakterie, prochlazení nebo přetížení? Nebo se jedná o něco energetického a nehmotného?

Vyléčí nás pouze odstranění příznaků nemoci nebo je třeba zacílit skutečnou příčinu onemocnění? Dobrali jste zrovna třetí platíčko antibiotik, otravovala vás zase angína…Stojíte před zrcadlem s kelímkem masti na vaše akné a doufáte, že budete konečně hezčí…Proč se vám nedaří odstranit některé nemoci a stále se vrací?
S hledáním skutečným příčin onemocnění se již zabývají mnozí klasičtí lékaři po celém světě. Lidé se pravděpodobně otevírají jako lastury k novým pravdám a skutečnostem. Člověk žil v minulosti v přírodě a je nadále její součástí . V přírodě lidé hledali příčiny svých bolestí i zdroje uzdravování. Vývojem jsme se ale od přírody vzdálili. Oficiální medicína neřeší příčiny nemocí, pouze zmírňuje naše trápení mastičkami a pilulkami. Tak se z živočišných bytostí staly vaky naplněné chemickými formulemi.
Lékaři sice dnes operují pomocí robotů a příčiny nemocí hledají pomocí mikroskopů, rentgenů a magnetických rezonancí. Důvody onemocnění hledají v těle nebo v jeho okolí, přitom se ta příčina nachází v psychice každého z nás. Lidé spolykají hodně tablet, chodí na kontroly, zafixují si, že jsou nemocní a potřebují lék - stávají se závislými na lékařích. Teprve lékař, který nedá okamžitě lék, ale nabídne nejprve zamyšlení a vyhledání příčiny, nabídne cvičení nebo dietu, má skutečně zájem o nemocného. Důležité je nasměrovat ke změně životní stylu a myšlení. V této souvislosti je přesný výrok Voltaira: "Lékaři sypou léky, o nichž vědí málo, aby vyléčili nemoci, o nichž vědí ještě méně, do člověka, o němž nevědí vůbec nic!"
Vnější faktory, jako stravování, infekce nebo klimatické podmínky, vytvářejí pouze půdu pro rozvoj nemoci. Je to něco hluboko v nás, co způsobuje nemoci. Často se za chronickou nemocí schovává dlouhodobě neřešený citový problém. Lidé s vysokým tlakem v sobě často dusí pocity. Pokud vás obtěžují žaludečními vředy, máte strach, že neobstojíte v nějaké životní roli. Nedokážete strávit, kdo vlastně jste. Tlusté střevo představuje schopnost zbavit se toho, co nepotřebujeme. Lidé trpící zácpou se bojí nedostatku. Nevyhodí staré oblečení, nepotřebné věci a nedopřejí si potěšení, protože musí šetřit. Páteř je opěrný systém našeho těla. Problémy v oblasti zad signalizují absenci opory. Bolavá kolena signalizují tvrdohlavé ego, nepružnost a nepřizpůsobivost. Urologické nebo gynekologické potíže zase vyvolávají konfliktní partnerské vztahy. Potíže s očima nebo ušima znamenají nechuť něco vidět nebo slyšet. Je opravdu pozoruhodné, jak orgány souvisí s našimi psychickými bloky.Co je to nemoc?
Encyklopedie uvádí, že choroba je souhrn reakcí organismů (rostlin, živočichů a člověka) na poruchu rovnováhy mezi organismem a prostředím. Jedním z hlavních životních zákonů je udržování dynamické rovnováhy neboli homeostázy. Nemoc je signálem porušení této rovnováhy a ukazuje, kam zaměřit svou pozornost. V naší kultuře je nemoc považována za zlo. Je to něco, co nezáleží na nás a je zvykem hledat příčinu jejího vzniku někde mimo člověka. Ten tak zaujme pohodlnou pozici, kdy za své nemoci nemůže a problém mají řešit lékaři. Pak obviňuje okolnosti, špatné počasí, lidi kolem nebo práci lékaře. Bohužel takto se nevyléčí žádná chronická nemoc. Ta se následně stěhuje od orgánu k orgánu a pacient od specialisty k specialistovi. Klíčové je nahlédnutí do svého nitra. Pokud člověk přijme zodpovědnost sám za sebe, včetně projevující se nemoci, dojde ke zjištění, že možnost uzdravení má ve svých rukou - přesněji v hlavě…
Jak pochopit nemoc?
Většina chemických léků, fungujících jako naše opěrné berle, má v názvu předponu anti-. Jsou namířeny proti něčemu. Antidepresiva, antihypertenziva, antibiotika apod. Účelem léků je pouze potlačit symptomy, protože jsou považovány za otravu a je třeba se jich rychle zbavit. Nemocný v zásadě nechápe svou nemoc. Symptomy by se měly vnímat jako ukazatelé. Jsou to vlastně blikající kontrolky našeho těla. Léčení nemá význam, pokud nemoc nepřivede ke změně myšlení. Každá nemoc chce něco sdělit a přivést k poznání, že jsme ublížili sobě či druhým. Nemoc je jakýmsi výsledkem našich myšlenek a činů - plní funkci svědomí.
"Myšlenky přicházejí a odcházejí a tělo si jich po fyzické stránce ani nevšimne. Jenže pokud přetrvávají zátěžové faktory v myšlenkách delší dobu, vychýlí hladinu důležitých prvků v mozku a v celém těle a zhorší tak zdravotní stav," říká doktorka Darin D. Doughertyová z Massachusettské všeobecné nemocnice. Ve své studii uveřejněné v odborném časopise Psychosomatic Medicine tvrdí, že emocionální faktory přímo ovlivňují odolávání těla vůči běžnému nachlazení, chřipce nebo rýmě. Známý psychiatr Cyril Höschl sdělil, že několikrát v praxi zažil, jak člověk trpící kancerofobií opravdu rakovinou nakonec onemocněl. Tělo zrcadlí naše myšlenky a přesvědčení.
Jak nemoc vzniká?
Negativní emoce a myšlenky způsobují nemoci. Určitý orgán nebo ústrojí organizmu plní nejen specifickou fyziologickou funkci, ale nese také emocionální zátěž. Pro vyléčení nemocného člověka je třeba najít příčiny onemocnění a odstranit je. Každý si nemoc vytváří sám. Nemoc plní pro člověka nějakou funkci, v některých případech jsou funkce zjevné, v jiných skryté. Základní mechanismy vzniku onemocnění jsou výsledkem mnoholetých výzkumů, s kterými psychoterapeut V. Sinelnikov začal ještě za studia na lékařské fakultě. Představíme si základní z nich:
  • Skrytá motivace - podvědomí prostřednictvím nemoci uskutečňuje nějaký pozitivní záměr

    Onemocníme, protože chceme více pozornosti a podpory. Například děti ji vyžadují od rodičů, staří lidé od dětí. Další možnou funkcí je sebeobrana. Když se nám nechce do práce, chřipka je ideálním způsobem, jak být chvilku nemocný a odpočinout si. Často může onemocnění plnit funkci záchranné brzdy před spuštěním nežádoucího chování. Taková angína je překážkou před vyjádřením zakázaných citů.

  • Působení zhoubných myšlenek - nemoc je vnějším odrazem našich myšlenek a chování

    Myšlenka je univerzální forma energie, která má tvůrčí i ničivou energii. Nadáváte a urážíte často někoho? Přejete někomu zlo? Litujete někoho? Myslíte si, že jste špatní, zlí a nosíte v sobě pocit viny? Pokud ano, nastartovali jste program sebezničení. Hlavními našimi nepřáteli jsou: pýcha, egoismus, pohrdání, nenávist, zlost, lítost, pomsta nebo odsuzování. Nenávist je největším projevem nepřijetí. Rozebereme-li slovo "nenávidím" na jeho části ne-ná-vidím, vypadá to, že se ho v myšlenkách zbavujeme: "Již tě nevidím." Často používáme: "Kliď se mi z očí" nebo "Nechci tě vidět." Nechtění vidět člověka rovná se nenávist. Každý jsme součástí jednoho Vesmíru. Posíláte-li negativní myšlenky někomu, popíráte tím existenci sebe. Program ničení se tak otočí proti samotnému autorovi na sebezničení.

  • Bolestivé zkušenosti z minulosti - prožitý emocionální otřes

    Ve většině případů je potřeba příčiny onemocnění hledat v minulosti. Pocit viny kvůli nějakému skutku může změnit celý život. Pokud dochází k tomu, že člověk nemůže zvládnout situaci, potlačí emocionální bolest a zažene jí hluboko do podvědomí. Tato ohniska by měla být prozkoumána a odstraněna.

  • Používání vět s dvojím smyslem

    Zaměřte se nato, co říkáte. Kontrolujte slovní spojení, které pronášíte v každodenním životě. Sledujte, zda náhodou nepoužíváte věty jako: "Já se z toho zblázním…", "Z těch dětí mě bolí hlava…", "Nemůžu se na to dívat…", "Hlava mi jde z toho kolem…" Pokud ano, zamyslete se nad tím.

Neudržujte dohodu s nemocí. Chorobu v těle drží myšlenka, její sledování a pozornost, kterou jí věnujeme. Tím se udržuje při životě. Je to vlévání oleje do ohně. Pokud se necítíte právě nejlíp, nemluvte o tom - pokud nechcete, aby se nemoc zhoršila. Nebavte se s lidmi o jejich nemocech, dodáváte jim tak energii. Místo toho se pokuste stočit hovor na pozitivní věci.
K příčině nemocí má v současnosti blíže léčitel než lékař působící medikamenty pouze na tělo. Nejčastější léčitelské postupy mohou jít o stupeň hlouběji k příčině, protože poznají, že vypadávání vlasů způsobuje například problém v nadledvinkách a následně se zaměří na ně. Harmonizace čaker, akupunktura, odrušení geopatogenních zón nebo dobíjení energie může nemoc "naoko" vyléčit. Člověk odchází od léčitele jako znovuzrozený, plný energie a pocitově uzdraven. Ale je to jako lít vodu do děravého vědra. Ta voda ve vědru stejně časem vyteče. A jsme tam, kde jsme byli…Placebo, pozitivní myšlení, vizualizace, léčivé obrazy (pokud nevysvětlují příčinu), (auto)sugesce zase překrývají skutečný problém na duši. Změní se sice myšlení a energie člověka, ale původní příčina nemoci může dál přetrvávat ukrytá.Teprve duchovní léčitel, poradce, či etikoterapeut pomůže odhalit problém v duši člověka. Úspěšná léčba spočívá ve změně člověka v lepšího člověka. Jejím základem je pochopení nesprávných myšlenek, pocitů, chtění a jejich odstranění. Pokud se tak stane, je možné léčbu urychlit energetickým zásahem léčitele. Zlomit něco ve své psychice a přiznat svůj problém chce také odvahu. Kolikrát se jedná o rozmotávání bolestivého klubíčka, avšak pomyslete na ten výsledek. Zbavte se škodlivých myšlenek a udělejte prostor novým, hezčím a čistějším.
"Přijde čas, kdy bude hanba být nemocný, kdy nemoci budou chápány jako výsledek působení zvrácených myšlenek." Wilhelm von Humboldt
Vyšlo pro inteernetWEEK.cz také na http://deenamedia.blogspot.com/2012/02/nemoc-je-vykrik-duse.html
Zdroje:
http://internetweek.cz/
Miroslav Hrabica - Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí
Ctibor Bezděk - Etikoterapie - léčba mravností
Krzemieňová Antonie - Síla myšlenky 1. díl
Valerij Sinelnikov - Dohoda s nemocí 1. díl
Louise L. Hay - Miluj svůj život
Novinky.cz - http://www.novinky.cz/zena/zdravi/112471-negativni-myslenky-zpusobuji-radu-nemoci-varuji-vedci.html

Schizofrenie není nemoc, ale posedlost?

14. října 2016 v 12:54 | Admin |  *Schizofrenie

Schizofrenie není nemoc, ale posedlost?

Někteří lidé si myslí, že schizofrenie není jen nemoc, ale že se možná jedná o jakousi posedlost nadpřirozenými bytostmi. Soudí tak, dle náhlé změny chování, dle toho, že slyší hlasy. Ostatně i tato možnost stojí za zvážení.

Schizofrenie je totiž často nazývána i rozdvojením osobnosti. Člověk je tu s námi tělesně, ale často ne duševně. Na venek může být příjemný, usměvavý, komunikativní, takhle ho bude znát okolí, ale jen co se zavřou dveře, promění se v agresivního, nepříčetného člověka, který je schopný udělat takřka cokoliv. Pokud ho chytne záchvat nepříčetnosti, často útočí na vlastní rodinu. Je k nezastavení a má extrémní sílu. Druhý den ráno si sice své počínání pamatuje, ale mnohdy ani neví, proč tak zběsile reagoval. Lidé často své chování, pokud tedy o své nemoci vědí, hájí tím, že slyšeli hlasy, které k nim promlouvaly, a oni z toho byli nervózní. Také se ale hájí tím, že jim hlasy napovídaly, co mají dělat. Mohlo by se snad skutečně jednat o nějakou nadpřirozenou bytost, která se snaží získat nadvládu nad naším tělem? Tento nápad rozhodně stojí za zvážení, neboť chování schizofreniků by odpovídalo tomu, že v jejich těle nežije jen jedna osoba, ale dvě, nebo oni a něco, co nepochází z tohoto světa.zdroj:http://internetweek.cz/

Mnohdy nás schizofrenie děsí

14. října 2016 v 12:53 | Admin |  *Schizofrenie
Pokud ve svém okolí máte někoho, kdo má schizofrenii, víte, jak se takový člověk může chovat. Někdy nás tito lidé mohou až děsit. Samozřejmě, že příznaky své choroby ovlivňují léky, které májí brát, nicméně nemocný si mnohdy ani neuvědomí, že nemocný je, nebo si nemoc odmítá připustit, a tak léky prostě nebere. V takových případech můžete spatřit, jak se člověk náhle z minuty na minutu změní. Často si nahlas povídá. Promlouvá s někým, koho nevidíme. Je to, jako kdyby měl vedle sebe neviditelnou bytost, se kterou rozmlouvá, nebo jí odpovídá na dotazy, či k ní prostě jen tak občas něco pronese. U schizofrenie je patrné, že lidé slyší hlasy, čím těžší forma, tím více hlasů slyší. Někteří to ustojí, naučí se se svojí nemocí žít. Jiní to nevydrží a rozhodnou se ukončit svůj život. Zvláštní je, že když si člověk se schizofrenií s hlasem povídá, nevnímá vůbec své okolí. Má nepřítomný výraz. Když na něj promluvíte, škubne s sebou a vůbec neví, jak jste se u něj ocitli, neví, že si právě povídal s někým jiným. Nasnadě je otázka, zda je člověk se schizofrenií nebezpečný. Lékaři tvrdí, že schizofrenici nejsou o nic více nebezpeční, než každý jiný zdravý člověk, který, když ho něco naštve, se dokáže pořádně rozzuřit. Já osobně si myslím, že schizofrenici, kteří neberou léky, jsou o něco agresivnější, než ti, kteří je berou. Nedokáží svoji agresi ovládat. Samozřejmě tomu také přispívá fakt, jaký jedinec je. Zda je spíše klidnější povaha, nebo je cholerický.zdroj:http://internetweek.cz/

Schizofrenie je jednou velkou záhadou. Trpí jí na světě poměrně velké množství lidí.

14. října 2016 v 12:52 | Admin |  *Schizofrenie
Někteří mají lehčí formu schizofrenie, jiní těžší. Jedná se jen o nemoc, nebo schizofrenie skrývá daleko více?

Schizofrenie - nemoc, či posedlost neznámými bytostmi?

Schizofrenie je jednou velkou záhadou. Trpí jí na světě poměrně velké množství lidí. Někteří mají lehčí formu schizofrenie, jiní těžší. Jedná se jen o nemoc, nebo schizofrenie skrývá daleko více?

Schizofrenie jako nemoc

Schizofrenie je známá jako nemoc. Nemoc duše, která vzniká v mozku. Jedná se o závažné onemocnění, které ovlivňuje život nemocného, ale i život osob okolo nemocného. Mezi typické příznaky schizofrenie patří poruchy vnímání, zkreslování reality, nezvyklé chování, netečnost, nestarání se o okolní svět, někdy prudké výbuchy nálad a náhlé změny v chování. Existuje velké množství druhů schizofrenie. Mezi ty nejčastější patří paranoidní schizofrenie, která devastuje u svých obětí svět okolo sebe vnímat normálně a nutí je vnímat ho zkresleně, co se týká prožívání různých situací, ale i schopnost rozumně a logicky uvažovat nad některými situacemi. Často ovlivňuje i myšlení. Nemocný svět vnímá tak, jak mu ho ukazuje tato choroba, nikoliv tak, jaký skutečně je. Tato nemoc se samozřejmě dá léčit, odhaluje se však velmi těžko, neboť neovlivňuje inteligenci člověka. Na některé pacienty zabírají léky, někteří léky polykat nemusí, neboť jim nezabírají. Schizofrenie se jim poté vrací v různých intervalech. Někdy mohou mít klid půl roku, jindy deset let, u každého jedince je to individuální.

zdroj:http://internetweek.cz/nemoc/schizofrenie-nemoc-ci-posedlost-neznamymi-bytostmi

Očista duše a mysli spočívá v očistě myšlenek.

11. října 2016 v 14:38 | Admin |  *Duševní hygiena
Očista duše a mysli spočívá v očistě myšlenek.
Sledovat co říkáš, jakým tónem, jestli tím nikoho nezraňuješ. Všímat si, co při tom cítíš, co Tě k tomu vede. Když máš radost, sleduj proč. Když cítíš smutek, stres, tak pozoruj, co Tě k tomu vede. Sleduj své reakce a snaž se představit si, jaké by to bylo, kdyby někdo jednal s Tebou tak jako Ty jednáš s jinými lidmi.
Snaž se dosáhnout stavu ticha ve své mysli, protože většina bolesti ve Tvém životě pochází z Tvých vlastních negativních myšlenek, které neustále opakuješ jako nějaké zaklínadlo. Stejně tak jako většina radosti ve Tvém životě pochází z krásných, plnohodnotných, procítěných slov. V tichu se vzdáš moci slov, vynoří se Tvé největší strachy a obavy, poté se spustí Tvé emoce - vztek, pláč, hněv, smutek, atd.
Přijmeš s láskou všechny své negace do svého srdce, kde je láskyplně rozpustíš a odpustíš sám sobě. Musíš mít na paměti, že SVÝM NEŠTĚSTÍM negativně OVLIVŇUJEŠ SVÉ OKOLÍ
. Pokud pročistíš svou duši, mysl, tělo, prostor, vztahy, nebudeš již nikomu stát v cestě. Budeš pro sebe i pro ostatní přínosem, nikoliv břemenem. Tvůj život dostane smysl. Vše bude v rovnováze.
V knize Zasvěcení od Elisabeth Haich, se píše spoustu moudrých slov, například:" Když poznám svou vnitřní povahu, budu ji moci očistit."
Očista těla spočívá v běžné hygieně, koupelích se slanou vodou, koupání se v přírodě, péče o zevnějšek, jarní detoxikační kúry, využití úžasných účinků bylin k pročištění organismu, dechová gymnastika k pročištění dýchací soustavy, pročistění aury, čaker atd.

Očista prostoru, ve kterém se nacházím - doma, v práci, venku atd. Dodržovat jednoduchou a pro mě vhodnou variantu a tedy - věci, které za celý rok nepoužiješ daruj dál. Neobklopuj se zbytečnostmi, věcmi které Tě odvádí z cesty, falešnými přátelstvími či vztahy. Buď ve svém středu. Takový jaký jsi. Bez příkras.;)zdroj:www.taraka.cz